Březen 2007

Mezi nebem a zemí

30. března 2007 v 22:36 Smrt a jen Smrt


Smrt není zapomnění všeho , co jsme prožili na návštěvě Země . Smrt je pouze oddělení mezi nebem a zemí . Na Zemi jsme , abychom se naučili a v nebi , abychom pochopili . . .

Naučit milovat

30. března 2007 v 22:36 Sbírka různých úvah


Dnes večer neusnu a nebudu spát,
slzy si neutřu a nebudu se smát,
nepláču proto, že bys mě neměl rád,
ale proto, že naučils mě milovat...

Život jde dál ...

30. března 2007 v 22:36 Sbírka různých úvah
Život je moc krátký.Nenávisti jsou ztráty dokonalého štěstí.Směj se,kdy můžeš. Omlouvej se, když bys měl a nech plavat věci,které nemůžeš změnit. Miluj hluboce a odpouštěj rychle. Zkoušej štěstí a dávej všechno. A nebuď smutný nebo zklamaný. Život je moc krátký na to být nešťastný. Musíš si vzít dobré se zlým. Usmívej se,když jsi smutný. Miluj,co jsi dostal a vždy si pamatuj,co jsi měl. Vždycky odpouštěj,ale nikdy nezapomínej. Uč se ze svých chyb,ale nikdy nelituj. Lidé se mění a věci se kazí,ale vždycky si pamatuj- ŽIVOT JDE DÁL

Citátečci ...

30. března 2007 v 22:36 Sbírka různých úvah
Vhodná příležitost zaklepe, zrovna když máš na uších sluchátka...
Člověk, který miluje, nezapomíná....Ale člověk, který přestal milovat, zapomíná moc rád...
Už tisíckrát jsem ti řekla, ať táhneš a vypadneš z mýho života... mé srdce však tisíckrát řve neposlouchej, co říkám a vrať se!!!!!!!
Je těžké milovat někoho, kdo o tom neví, těžší je však milovat toho, kdo o tom nechce vědět ....
Když miluješ málo, ublížíš tomu druhému.
Když miluješ moc, ublížiš sobě.
Když milujete oba stejně a upřímně, je to moc dokonalé a krásné na to, aby to vydrželo...
Největším břemenem je pro nás člověk, kterého jsme přestali milovat.
Je marné prosit toho, kdo je bez citu.

Love / Hate

30. března 2007 v 22:35 Beautiful picts
lovehate37.jpg

emO panenky : - )

30. března 2007 v 22:34 emO style
No mě se teda moc nelíběj , no ale třeba vám budou ... : - )
http://zosomoto.tripod.com/dollsJul06/pgt1.JPG

http://zosomoto.tripod.com/aucpicsAPRIL06/ggirlsb2.JPG

http://zosomoto.tripod.com/auctionpicsNEW/thecrow1.JPG

http://zosomoto.tripod.com/auctionpicsNEW/Emily1.JPG

http://zosomoto.tripod.com/auctionpicsNEW/gothdev1.JPG

http://zosomoto.tripod.com/auctionpicsNEW/sammi1.JPG

http://zosomoto.tripod.com/auctionpicsNEW/devilgirl6.JPG

Odpuštění

30. března 2007 v 22:34 Sbírka různých úvah
Při trošce dobré vůle člověk dokáže odpustit. Ale ani při nejlepší vůli nedokáže zapomenout.


Síla lásky

26. března 2007 v 20:20 Sbírka různých úvah


Jak je láska silná ? Přenáší hory ? Je to pravda či ne?
Každý zamilovaný by bez diskuze odpověděl ano a hned by vám dal příklad , ale jaktože to zamilovaní vidí jinak , než ti , co teprve hledají někoho s kým by šli cestou života ? Jako člověk , co má v srdci lásku vám mohu říci , že já opravdu vidím sílu lásky . Ale kde ? Zeptáte se mě . A já odpovím:''Všude,všude kde jsou lidi.''Sílu lásky vidíte,když se podíváte na vaši babičku a dědečka . Ti dva jsou spolu snad celý život a vám to přijde přirozené , ale když se nad tím zahloubáte tak v tom musí být víc než společný byt , záchod , chleba a postel . Je v tom to kouzlo . Řeknete : Proč se děda stará o babičku,když ji není dobře?Přikrývá ji v noci , aby ji nebyla zima?
Tohle všechno , co přijde pozorovateli naprosto samozřejmé , je právě to , proč jsou spolu - láska . Nemusíme dělat velká gesta , stačí jedno pohlazení . Na co velký dům , když ho nemůžete vyplnit ? Velké věci se skládají z malých gest . Velká láska vzniká z nesmělých citů . Právě pro tohle všechno nám ke štěstí stačí dvě obyčejná slůvka : Miluji Tě .

Dnešní svět ...

25. března 2007 v 18:20 Sbírka různých úvah
Čas jde dál a všechno kolem taky.... Ale ty se snažíš čas zastavit a vrátit všechno zpět. Ale nemáš dost sil a tak smutně posedáváš na schodech a kolem tebe se procházají davy lidí , ale nikdo nezastaví a nezeptá se , co ti je.... proč tu sedíš tak sám.... jestli máš nějaký problém.... Chceš zastavit čas.... zastavit svět a zastavit všechny lidi a potom by ses procházel okolo těch soch a snažil se najít někoho , kdo by tě pochopil.... Někoho kdo zůstal.... Někoho , kdo stejně jako ty smutně a mlčky posedával a snažil se vrátit čas.... Někoho , kdo nemyslel jenom na sebe......

Útěcha :-D

25. března 2007 v 18:15 Sbírka různých úvah
"Jestliže se někdy cítíš malý(á), neužitečný(á), deprimovaný(á), na konci se
silami, vždy si vzpomeň, že si jednou byl(a) nejrychlejší, nejúspěšnější a
jedinou vítěznou spermií ze sto milionů dalších!"

Testounek !

25. března 2007 v 18:10 Zbylo aneb nezařazeno
Ježišmarjá , sem zas něco vobjevil : - ) ***TADY*** máte testa , co ste ... : - ) jako jestli cholerik ,melancholik a bla bla bla ... Chichi , sme to zrovna brali ve škole v Dějáku ! No jo , a tohle už je druhej test, kterej sem dělal , kde mi vyšlo , že sem sangvinik , chichi . Dokonce 30% ( čte se to třiceti procentní : D : - )

Ten 7. hřích !

25. března 2007 v 17:48 Beautiful picts
Juchúúú ! Sem konečně našel ten sedmej hřích - POMSTU ( hněv ) ! .... jo jestli ste se ještě ani nepodívali na těch zbývajících šest , tak je to rubrika OSTATNÍČKA článek 7 mínus 1 hřích ! Chichi : - ) Tady je

Ruce

25. března 2007 v 17:40 Sbírka různých úvah
Natáhnutých pomocných ruk je mnoho , ale ne každá to myslí vážně ...

Jsi jako ...

25. března 2007 v 17:38 Sbírka různých úvah

Jsi jako...


...počasí - tak proměnlivý jako počasí....

...noc - tak chladný jako noc

...motýl - tak přelétavý jako motýl

...sebevrah - tak nepochopitelný jako sebevrah

...bouře - tak nebezpečný jako bouře

...řeka - jdeš dál jako proud řeky

Ale já zůstávám a čekám na to , že se vrátíš , i když možná marně ,ale naděje umírá poslední ...

Pocity

25. března 2007 v 17:36 Sbírka různých úvah
Citím se jako........


...vypsaná tužka.

...chodící mrtvola.


...vyhořelá svíčka.


...popsaný papír.


...uschlá růže.

...nebe bez hvězd.

Citím se bez TEBE jako stín..........Vrat se prosím =o(

Tak Záhadná

24. března 2007 v 21:51 Smrt a jen Smrt
Nevěděla, co se s ní děje. Připadala si zbytečná, kladla si často otázky: "Kdo vůbec jsem? Proč jsem na tomto světě? Jaký je vůbec smysl života?" a nemohla na ně najít odpověď. Neměla mnoho kamarádů, a ti, co si tak říkali, jí ve skutečnosti vůbec nechápali. Často si připadala jako "páté kolo u vozu". Nic ji nebavilo, ve škole byla průměrný student, žádný sport ji nijak neoslovil, ani hra na klavír, kterou kdysi měla docela ráda, ji přestala bavit.
Jediné, co měla ráda, byl hřbitov - bylo to místo, kde mohla přemýšlet, aniž by ji někdo vyrušil. Většinou tam chodívala v noci, za svitu měsíce. Odpoledne, kdy neměla co dělat, ráda sledovala horory a krvavé filmy - až podezřele často si představovala, že hrdinou nějakého hororu je ona sama a vraždí všechny lidi, kteří ji nechápou a opovrhují jí.
Tímto způsobem přežívala už pár let. Často sice přemýšlela nad sebevraždou, ale intuice jí napovídala, že ještě není čas, že se ještě něco musí stát…
Jednou po půlnoci, když se vracela ze hřbitova, měla pocit, že ji někdo sleduje. Nemýlila se. Asi deset metrů za ní šel nějaký muž. Začala mít strach a tak zrychlovala, aby byla co nejdřív doma v bezpečí. Zdálo se jí, že ten muž zrychluje také, a tak běžela, jak nejrychleji mohla, sotva popadala dech, když vtom ji ten muž chytil za ruku a svalil na zem… V hlavě se jí honily nerůznější myšlenky, že ji tady znásilní a pak zabije… Připadala si slabá a bezmocná… Najednou ale pocítila neskutečnou sílu a odvahu… Dala tomu muži pěstí do obličeje, on upadl na chvíli do bezvědomí a ona se chystala utéct. Neutekla, připadala si tak neskutečně silná a chtěla tu sílu využít… Vrátila se k tomu muži, který se začínal probírat a dala mu další ránu do nosu.. slyšela křupnutí a poté se z jeho nosu začala řinout krev… Líbilo se jí mu ubližovat, líbilo se jí, když řval bolestí…, líbilo se jí, když krvácel…. Zpočátku se jen usmívala, ale později jí přepadl šílený smích, který se rozléhal po celém městě a vracel se ozvěnou… Teď už do něj jen bezhlavě mlátila a sledovala, jak z něj stříká krev… Muž sice ještě žil, ale byl tak zesláblý, že už ani nekřičel. Najednou, jak viděla všude kolem krev, dostala na ni chuť… Sehnula se k muži a z ran na jeho obličeji začala sát krev… Jeho krev byla tak sladká… Když měla pocit, že se nasytila, vstala a začala se opět smát šíleným smíchem, přitom hleděla na zakrváceného muže a kaluž krve kolem něho. Byl mrtvý.
Měla pocit, že už na tomto světě nemá co pohledávat a že vše, co se mělo stát, se již stalo. Rozhodla se zabít. V kapse muže objevila nůž. Posadila se pod pouliční lampu a podřezala si žíly.. Byl to krásný pocit, jak krev stéká po rukách a kape na zem v pravidelném rytmu, připadalo jí, jako by to byla nějaká hudba… Zavřela oči a už je nikdy neotevřela…
Ráno lidé nalezli mrtvolu zakrváceného muže, který měl výraz hrůzy ve tváři. Po dívce však ani stopy… Pod pouliční lampou našli akorát nůž, na kterém nebyla ani krev, ani otisky prstů….

emO vobchůdeček

24. března 2007 v 21:41 emO style
Tak tadyhle máte odkaz na jeden emO vobchůdek ... Maj tam dooooooopravdy docela pěkný věci ( teda některý : - ) Sou tam teda hlavně doplňky , no ale tak se tam třeba podívejte sami , ať už proto , že se třeba za emO ,, vydáváte ,, a nebo proto , že vás to jen tak zajímá , jako třeba mě : - ) http://www.serialkillerstore.de/

Sebevražda ...

24. března 2007 v 21:30 Smrt a jen Smrt
...Nemohl se strefit klíčem do zámku, po krátkém zápolení se mu to však povedlo a odemkl. Dvěře za sebou prudce přibouchl padl na zem a snažil se dýchat. Dýchal však přerývavě a v očích se mu třpitily slzy. Chvilku přemýšlel a začal si uvědomovat všechny fakta. Najednou se vymrštil ze studené podlahy, chvíli stál a pak se rozběhl do pokoje. Hodil budu na postel a ihned se vrhl k psacímu stolu. Jednal spontánně, nepřemýšlel. Vytáhl ze šuplíku malou krabičku a šuplík zlostí zarazil zpět do stolu. Sedl si na postel, po tváři mu stékali slzy a zíral na bílou krabičku. Vybavoval si všechny své myšlenky, i když málokterým myšlenkám rozuměl. Rozhodl se. Vytáhl z krabičky žiletku, jež byla úhledně zabalena do voskového papíru. Snažil se papírek rychle odstranit, ale roztřesené ruce to dokázali jen ztěží. Do očí mu blýskl odlesk slunce od žiletky. Chvíli se na ní jen tak díval. Pak si vyhrnul oba rukávy přiložil žiletku k levému zápěstí, zaťal ruku v pěst a táhl. Bolest nevnímal. Z ruky mu začala prýštit krev, snažil se žiletku uchopit i do levé ruky, aby si prořízl i pravé zápěstí, ale nedokázal ovládat prsty, měl přeřezané šlachy, táhl příliž hluboko. Z posledních sil však uchopil žiletku mezi palec a prsteníček - jediné dva prsty, které dokázal ještě ovládat. Koukal se na prýštící krev, přesto táhl žiletkou i přes druhé zápěstí. Upustil žiletku na zem, seděl a zíral na krev, která mu z rukou stékala na oblečení, postel a koberec. Mysl byla stále chladnější. Už nedýchal přerývavě, dýchal naprosto klidně. Začal přemýšlet, uvědomil si, že nejspíš zemře. Zaplavil ho pocit hnusu vůči sobě samému. Zíral na krev a po zádech mu přejel záchvěv strachu. Nechce zemřít. Pokusil se vstát, ale nohy ho neunesly a tak spadl na zkrvavený koberec. Pocítil bolest v hlavě. Nechce zemrít! Chtěl by toho tolik změnit. Bolest se mu z hlavy rozšiřovala do celého těla. Škupla s ním obrovská křeč. Svíjel se na koberci. "Prosím, ať někdo přijde..." Nikdo nepřišel.........

Život a Smrt

24. března 2007 v 21:17 Smrt a jen Smrt


Bylo nebylo, chodili po světě dva sourozenci, Život a Smrt. I přes jejich příbuzenský vztah ale nechodili společně. Život byl starší, a tak chodil rychleji a všude byl dřív než jeho sestra. Smrt svému bratrovi záviděla a žárlila na něj, a tak za ním všude chodila a ničila vše, co Život vytvořil. Život svou mladší sestru nechápal, byl příliš zahleděný sám do sebe, a tak si počínání Smrti vysvětloval jako škodolibost z její strany a dokonce se mu i zdálo, že v jejích očích vídá záblesky triumfu vždy, když se jí podařilo mu pošlapat jeho dílo. Smrt přitom ale trpěla tím, že nebyla lidmi tak milovaná jako její bratr. Ji všichni nenáviděli a odháněli od sebe, zatímco na jejího bratra se těšili a nadšeně ho vítali. Smrti se zdál její bratr dokonalý, všude ho milovali, děkovali mu a do nebes ho vynášeli. Smrt byla zoufalá, toužila jen po troše uznání, po něžném pohlazení. Trápila se a byla osamělá. Avšak jednou dostala záhadnou pozvánku. Smrt nelenila a rychle pospíchala na uvedenou adresu, kde našla svého hostitele. Už na ni čekal, usmál se, když poznal, že je to ona, že konečně vyslyšela jeho prosby a přijala jeho pozvání. Smrti se až zatočila hlava, jak byl pro ni tento nový a dosud nepoznaný pocit opojný. Konečně ji někdo sám od sebe oslovil, poprosil o laskavost a ona se mohla přetrhnout, jen aby mu pomohla. Konečně jí někdo důvěřoval, měl ji rád a dokonce se na ni i těšil. Smrt se po dlouhých letech ústrků dočkala zadostiučinění. Život přece jen není neomylný, tady to zbabral a ten, jemuž její bratr tak ublížil, se radši obrátil na ni, aby napravila chybu svého staršího bratra.